Historie – zvukové a protipožární izolace NOBASIL z minerálních vláken

Období 1630 – 1907

Podle dosud známých písemných pramenů má sklářská výroba na Slovensku bohatou tradici a historii, která se bezprostředně váže na slovenská báňská města Banskou Štiavnici, Kremnici, později Banskou Bystrici a Novou Baňu. Pravděpodobná je domněnka, že sklářství přinesli na Slovensko Němci z báňských měst, protože při tavení zlata potřebovali nádoby ze skla. Neméně významným důvodem pro vznik sklářství je i bohatý výskyt bukových lesů poskytujících bukové dřevo nejen na vytápění sklářských pecí, ale i na výrobu potaše – náhrady sody.

Za první sklárnu se považuje sklárna v Sklených Teplicích postavená v roku 1350, v pořadí druhá byla postavená v Sklennom u Kremnice. Slovenské sklárny předběhly své české sestry zhruba o 50 let.

V roce 1630 komorní báňské hrabství Banské Štiavnice spolu s magistrátem města Nová Baňa povolalo Michala Ulmba, sklářského slezského mistra, aby zde zřídil výrobu skla. Za prací přišli i sklářští mistři a jejich rodiny a tak vznikla osada Sklená Huta (Glass Hutte). Nevíme, jak dlouho budoval Ulmb sklárnu, jisté je, že její pověst a skvělá kvalita proslavila novobanské sklo v Rakousku, Sedmihradsku a všech báňských městech. Život byl však neúprosný, a tak se stalo, zřejmě nedostatkem odborníků, že sklárna v polovině 18. století učinila úpadek a zanikla.

Její tradici obnovil jeden z posledních majitelů, Ignác Prokopius, ve vesnici Rudno nad Hronom v roce 1872, od něhož v roce 1877 odkoupil správcovství moravský sklářský mistr Vincent Ružička. Vyráběl duté, báňské, lékařské a okenní sklo.
Krize I. světové války postihla i tuto sklárnu, která v roce 1922 nevydržela silnou konkurenci sklářského kartelu. V roce 1922 byla výroba zastavena. Většina sklářů si našla práci ve sklárně majitele Jána Gopfera, který se přiženil do rodiny Ružičkových. V nově postavené sklárně v Nové Bani zahájil výrobu 23.5.1908.

Období 1907 – 1950

Těžká hospodářská krize a I. světová válka několikrát zasáhla do osudu sklárny, která se opakovaně pokoušela rozběhnout výrobu užitkového a průmyslného skla. V roce 1939 v době Mnichovské zrady a v období Slovenského státu nastal velký nedostatek tabulového skla. Sklárna v Nové Bani se přestavěla na tabulárnu a začala primitivním způsobem vyrábět, foukáním velkých válců, rozřezaných po délce, tabulové sklo. Avšak dohoda o výhradním dovozu německého tabulového skla zmařila naděje na trvalejší zaměstnání téměř 60 sklářů.

Novou naději na oživení přineslo až Sklářské výrobní a prodejní družstvo Malinec, které koupilo sklárnu v těžkém roce 1940. Přes válečné útrapy sklárna pracovala až do vypuknutí SNP v roce 1944. Výroba byla opět obnovena 2.8.1945 se 75 zaměstnanci.
V rozvojových plánech sklářských družstevníků učinil škrt rok 1948. I přes úsilí o zachování družstevní formy byla sklárna znárodněna pod podnik Slovenské sklárny se sídlem v Bratislavě.

Období 1950 – 1966

V této etapě se začala psát nová epocha průmyslového odvětví v bývalém Československu – odlévání horninového materiálu nebo petrurgie. Toto odvětví spočívá ve využití vlastností čediče (bazaltu), nejvíc jeho oděruvzdornosti a kyselinovzdornosti. Hledal se způsob, jak dát tomuto sopečnému materiálu potřebný tvar a rozměr. Hledaly se geologická naleziště s nejvhodnějšími lokalitami. Těmi jsou kromě lokalit v západních Čechách i nálezy v okolí Rudné nad Hronom a Tekovské Breznice, v okolí Nové Baně.
Rozhodnutí o změně zaměření sklárny v Nové Bani znamenalo historický zlom v rozvoji závodu.
Nastal čas výzkumů, vývoje technologie litého čediče, s nímž měli zkušenosti oba odborníci z Francie, Německa, Sovětského svazu. Za poměrně krátkou dobu se podařilo zvládnout proces trvání, odlévání čediče, následné chlazení odlitků a závod opustily první čedičové dlaždice a lité tvarovky.

Ověřování odlitků proběhlo v letech 1950 – 1952, kdy se rozběhla naplno sériová výroba.
Poptávka po prvních tepelně-izolačních materiálech přes energetickou krizi přispěla k tomu, že byla v roce 1954 zahájena výroba prvního čedičového vlákna. Už první pokusy však ukázaly potřebu změny vstupní suroviny. Nejvýhodnější se ukázal čedič ze severních Čech. I když to byl na první pohled neekonomický krok, bylo přijato rozhodnutí o dovozu suroviny do Nové Baně. Důvodem byla úvaha, že je výhodnější dovést jeden vagón suroviny, než deset vagónů vláken z něj vyrobených.
Tempo technického vývoje bylo neúprosné, další možností se jevila výroba spékaného čediče. Šlo o výrobky s vysokou odolností vůči oděru, s elektroizolačními vlastnostmi, kyselinovzdorné a zásadovzdorné. Technologie výroby byla založena na práškové metalurgii, lisování výrobků z čedičového prášku a parafínu a jejich vypálení. Přes několikaleté úsilí se nepodařilo zabezpečit sériovou výrobu.
Poptávka po izolaci byla tehdy příliš velká a začala se potvrzovat idea výstavby nového závodu, protože odlévání hornin mělo tehdy ve světě dobré jméno.
Podnět k výstavbě byl zrealizován už začátkem roku 1958. Nová výroba měla být orientována na čedičovou dlažbu, odlitky a spékaný čedič. V roce 1963 byl záměr změněn a výroba se měla zaměřit na čedičové vlákno s kapacitou 2,5x vyšší. Novinkou mělo být zavedení výroby desek z čedičové plsti v objemových hmotnostech od 50 do 150 kg/m3.

Období 1966 – 1990

Nastal čas výstavby nového závodu. Dne 21.4.1966 byl slavnostně položen základní kámen na zelené louce. Hydrogeologické podmínky byly příčinou toho, že se zakládání stavby muselo řešit na pilotech. 1500 ks až 6 metrových pilotů tvoří základ dnešního IZOMATu. Celý areál výrobního monobloku, energobloku, kotelny, administrativní budovy byl doplněn ubytovacími kapacitami na sídlišti Vstup a Cintorínské ulici. Stará kolonie sklářských domů podlehla následně po roce 1972 demolici.
Nejen nový závod procházel změnami. Do roku 1970 trvala také výstavba nového kamenolomu v Tekovské Breznici. Skrývkové průzkumy ukázaly zásobu čediče na 170 let v lomové stěně vysoké 15 m. Lom se stal majetkem závodu.
V 60 – 70 letech neustále stoupala v rámci programu úspor energií potřeba tepelně-izolačních materiálů a klesl zájem o čedičovou dlažbu a odlitky.
Na základě průzkumu došlo v nově vybudovaném závodě ke změně koncepce výroby a byla zakoupena moderní linka na výrobu desek, pásů a rohoží z minerálních vláken. Samotná výroba a linka dostala název IZOVLÁKNO.
V druhé částí nového závodu byla podle původního záměru vybudovaná linka LITÝ ČEDIČ. Projekt byl založen na vysokém stupni mechanizace a v některých směrech i automatizace. Jelikož v té době nebylo možno čerpat zkušenosti ze zahraničí, linka byla postavena na základě většinou domácích zkušeností. V roce 1973 po úpravách strojních částí byla spuštěna pokusná výroba. Vzhledem k časté poruchovosti dopravníkového systému byla v roce 1974 provedena rekonstrukce.
I vzhledem k pokračujícím problémům s prodejem čedičové dlažby však byla linka definitivně v roce 1985 zastavena.
K tomuto kroku přispělo významně i rozhodnutí postavit v Nové Bani další výkonnou linku na výrobu minerálních vláken, jejichž prodej byl zabezpečen stabilními trhy.
Výroba dlažby pokračovala už pouze ve starém závodě a později byla úplně zastavena.
Další zcela odlišnou výrobou, která pohnula dějinami IZOMATu Nová Baňa, byla výroba izolačních velkoplošných desek IZOMIN na bázi minerálních vláken. Tato výroba byla doporučená ze strany stavební praxe i ze zahraničí, protože výrobky se vyznačovaly i vysokou protipožární odolností. Dodavatelem technologie na bázi mokrého zpracování byla švédská firma JUNKERS. Výroba se rozběhla v roce 1973.
Výrobky z této linky TVRDÉ DESKY dostaly obchodní název IZOMÍN.
Už v této době byla převážná část výrobních procesů řízena automatickým systémem řízení s přímým použitím průmyslové televize.
Díky zvýšené poptávce po výrobcích IZOVLÁKNO nakonec došlo k další výstavbě a další linka byla využita na výrobu minerálně-vláknitých desek, rolovaných výrobků. S výstavbou linky s vyšší kapacitou než IZOVLÁKNO se začalo v roce 1986.
Zavedením výrobní linky MV 2 v roku 1988 s vysokým stupněm mechanizace a automatizace, řízením z velínů pomocí počítačů, se dosáhlo výrazného zvýšení kvality a zabezpečil se plynulý obchod s produkty.

Najdete tu podrobné informace o všech typech izolace NOBASIL, dozvíte se více o společnosti IZOMAT a.s a v neposlední řadě získáte potřebné informace pro správný výběr a aplikaci izolačních materiálů NOBASIL.

 

Obdobie 1990 – 1994

Zmeny politického systému zasiahli aj do života IZOMATu. Postupne sa rozpadali trhy, poklesol záujem o podhľadové dosky, znížila sa produkcia výroby.

Ako náhradný program a novinka na trhu bola zavedená výroba AGROBAN – agrofilného pestovania rastlín. Perspektívne sa javili v tomto smere najmä zahraničné trhy napr. Holandsko.

V 1991 bola zakúpená aj nová linka na LSP s možnosťou rozšíriť sortiment.

V roku 1993 prebehla modernizácia linky IZOVLÁKNO.

Produkcia a predaj boli v týchto rokoch dané trhovou ekonomikou a vývojom na jednotlivých konkrétnych trhoch.

Obdobie 1994 – 1999

Druhá etapa – modernizácia linky MV2 sa realizovala v roku 1996-97. Modernizáciou sa technická úroveň liniek MV1 a MV2 dostala jednoznačne na úroveň zariadení zahraničných konkurenčných výrobcov. IZOMAT sa v roku 1995 transformoval na základe schváleného privatizačného projektu na akciovú spoločnosť.

V roku 1996 vznikla administratívnym a právnym odčlenením obchodno-marketingová spoločnosť IZOBA, a.s. Nová Baňa. Stala sa výhradným predajcom výrobkou NOBASIL, avšak iba do júna 1999, kedy sa stala opäť súčasťou IZOMAT,a.s. Nová Baňa.

V roku 1997 vznikla spoločnosť IZOMAT MONT, a.s. transformovaním strediska montážnych činností. Trvalo zabezpečuje stavebnú činnosť, avšak v súčasnosti ako samostatná hospodárska organizácia pod obchodným názvom NOBAMONT a.s. a to od októbra 1999.

Súčasne bol sprivatizovany závod Káranice v ČR na výrobu sanitárnej techniky, ktorý bol ako právny subjekt IZOMAT Káranice,a.s. založený 11.3.1997. Jednalo sa o výrobno – obchodnú spoločnosť so zameraním na výrobu sanitárnych zariadení kúpelní a predaj izolácií z minerálneho vlákna. Tento subjekt bol neskôr pri zmene majiteľov odpredaný.

V rokoch 1996-97 bola realizovaná rekonštrukcia hlavnej administratívnej budovy a to do dnešnej podoby.

IZOMAT,a.s. obdržal 6.5.1997 certifikát kvality EN ISO 9002 za zavedenie a použivanie systému manažérstva kvality v odbore výroby, predaja a montáže tepelnoizolačných výrobkov NOBASIL, ktorý sa každoročne obhajuje.

V roku 1998 sa skončila neefektívna a energeticky náročná výroba tvrdých dosiek IZOMIN, NOBAMIN, AKUMIN. V roku 1999 bola zvládnutá výroba nového produktu NOBASIL BIOVLÁKNO. Zároveň bola spustená linka pre kompletné spracovanie odpadu z výroby pod skratkou MASO (mletie a spracovanie odpadov) pre spätnú recykláciu do výroby.

V druhej polovici roku 1999 dochádza ku zmene majiteľa spoločnosti. IZOMAT.a.s. sa po vysporiadaní akcií stáva súčasťou divízie Dämmen rakúskeho koncernu Radex Heraklith International AG a slovinskej spoločnosti Termo, d.d. Škofja Loka. Obe spoločnosti patria medzi popredných európskych výrobcov tepelneizolačných materiálov pre stavebný priemysel.

Hlavným cieľom založenia samostatnej obchodnej spoločnosti v Českej republike bolo rozšíriť a zintenzívniť predaj výrobkov NOBASIL na českom trhu, rozšíriť predajný aj poradenský servis s možnosťou skrátenia termínov dodávok a zabezpečiť ústretové formy predaja aj pre najmenších zákazníkov. Vybudovať stálu a silnú obchodnú sieť, operatívne riešiť požiadavky zákazníkov a výrazne sa etablovať zo značkou NOBASIL na Českom trhu.